Českoslovenští vojáci, kteří se v březnu 1939 nevzdali

Tato poměrně málo známá epizoda v našich novodobých dějinách patří k tomu lepšímu, na co můžeme a měli bychom s hrdostí vzpomínat. Připomeňme si tehdejší události, které se odehrály na bývalém československém území před jednaosmdesáti lety.
Československý stát, již bez značné části území odstoupeného Německu, ale stále ještě se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí (jak zněl oficiální název současné části západní Ukrajiny) prožívá v těchto hranicích poslední hodiny své existence.  Píše se čtrnáctý březen třicátého devátého roku dvacátého století.Ukrajinské KarpatySlovenský politik Josef Tiso se vrací z Berlína, kde si vyslechl Hitlerovy další úmysly s jeho a českou zemí. Slovensko na rozdíl od Podkarpatské Rusi získalo po mnichovské dohodě od pražské vlády autonomii a Tiso je předsedou jeho vlády. Tisovi a dalším slovenským politikům nyní prakticky nezbývá nic jiného, než vyhlásit samostatný slovenský stát. Pokud tak neučiní, německá armáda vtrhne na Slovensko a nastolí okupační režim. Československá vláda se dozvídá o vyhlášení samostatnosti Slovenska, a prakticky nereaguje. Rozhlas informuje o posledním vývoji a hlasatel přeje slovenskému národu mnoho štěstí na jeho další cestě dějinami. Orgány československého státu nyní kontrolují již jen území vnitřních Čech a Moravy a východních území Podkarpatské Rusi. Tyto země nemají společnou hranici a geograficky je stát prakticky v klinické smrti. Ne však vojensky. Maďarsko využívá československou agónii a vysílá své vojenské jednotky na území Podkarpatské Rusi, aby ji připojila ke svému území. Naráží však na tuhý a efektivní odpor tam dislokovaných a disciplinovaných československých jednotek.
Druhý den, 15. března jsou české země obsazeny Wehrmachtem, ale armáda se lvem na čepicích bojuje dál. Velitelům je jasné, že boj je marný, proto přecházejí k ústupovým bojům, které umožní přechod jednotek na území do té doby spojeneckého Rumunska s co nejmenšími ztrátami na životech. Takto úspěšně operují až do 23. března a poté Podkarpatskou Rus spořádaně opustí. Bez porážky a se ctí.Český lev
Podkarpatská Rus byla poté formálně součástí Československa již jen několik měsíců po osvobození v roce 1945. Navzdory marnému odporu obyvatel se stala součástí tehdejšího Sovětského Svazu. Dnes je nejzápadnějším územím Ukrajiny a autonomie se stále nedočkala. České stopy je zde možno stále nalézt, mnohde se netají nostalgií po společném státě s národem pod českými a moravskými horami. Určitě i díky českým vojákům z devětatřicátého.  

Co jsou to johansonky

Není žádným tajemstvím, že v naší republice kutilství již mnoho let vzkvétá. Již před druhou světovou válkou se o nás hovořilo jako o šikovném národu a „zlaté české ručičky“ se staly pojmem známým i v zahraničí.

 

Toto ještě prohloubila poválečná doba, kdy prakticky veškeré výrobky byly vzácné a jejich profesionální oprava drahá, takže ne každý si ji mohl dovolit. To nutilo lidi, aby si vše opravovali sami, což ještě zvyšovalo jejich dovednosti.

 

dilna2

 

Dnes je již samozřejmě možné si v případě, že se nám nějaká věc rozbije, koupit novou či tu starou odnést do opravy, zvlášť pokud je v záruce. Mnoha lidem se však nechce zbytečně utrácet peníze, a tak si ji opraví sami.

 

Není tedy divu, že kutilství je u nás poměrně rozšířeným koníčkem. K tomu je však také zapotřebí spousta nástrojů. Asi každý ví, že věci jako kleště, kladivo či šroubovák jsou základ, avšak máme i poněkud obskurnější nástroje, které však kutilovi práci velmi usnadní.

 

Typickým příkladem mohou být jonahsonky. Vsadím se, že většina z vás, kdo se nepohybujete v oboru, nemáte ani tušení, o co se jedná. Ve skutečnosti jde o velmi užitečný nástroj pro většinu kutilů.

 

dilna3

 

Zjednodušeně řečeno, jedná se o sadu měrek. S jejich pomocí lze snadno a hlavně přesně změřit materiál, který máme, a to ať už je jakékoliv velikosti. Jistě, mohlo by se namítnout, že je možné použít běžný metr. A zajisté je to pravda u věcí delších než zhruba deset centimetrů. Ale co když potřebujete například změřit s milimetrovou přesností délku několika druhů hřebíků, abyste věděli, který máte použít?

 

Je jasné, že jako u všeho, ani johansonky nejsou pro každého. Popravdě, většina běžných domácích kutilů si vystačí s klasickým metrem. Avšak pro ty, kteří provádí jemnější práci nebo pro něž je to profesí, se bez nich neobejdou. Tedy alespoň ne, pokud chtějí svou činnost dělat co nejlépe. A o to by mělo jít každému.

Schody – ozdoba domova

Vzhled schodiště by neměl kazit nebo rušit celkový dojem z prostoru. Naopak by se schody mohly stát originální nepřehlédnutelnou dominantou celého obytného prostoru.
Schodiště musí splňovat několik základních zásad:
• stabilita a bezpečné používání
• pohodlné používání a snadná přístupnost
• dostatečné osvětlení
• odolnost a trvanlivost použitého materiálubočnicové schodiště

Točité schodiště

Toto schodiště bylo původně určeno pro malé prostory. Díky zajímavému neotřelému vzhledu si jej lidé oblíbili a stále častěji si ho volí do interiéru jako originální dominantní prvek v obytném prostoru. Pro toto schodiště je charakteristický středový sloup. Pomocí tohoto sloupu je schodiště ukotveno k podlaze.

Bočnicové schodiště

Schodiště je praktické, vzdušné a dobře udržovatelné. Svým vzhledem si hraje s fantazií a s lehkostí. Toto schodiště bude vyhovovat lidem, kteří preferují jednoduché osvědčené věci s důrazem na praktičnost.

Třmenové schodiště

Tento typ schodiště má nezaměnitelné naprosto úžasné upevnění. Jednotlivé stupně schodiště jsou pomocí důmyslné techniky ukotvené přímo do zdi. Tento styl schodů působí velice elegantně a vyvolává pocit, že schody levitují v prostoru.točité schodiště

Segmentové schodiště

Schodiště je složeno z jednotlivých dílů, díky kterým je možné sestavit naprosto přesný tvar, který je do daného prostoru nejvhodnější a lze tímto schodištěm řešit i problematičtější prostory.
Nejžádanějším materiálem současnosti pro výrobu schodů je dřevo. Vhodné je tvrdé dřevo, které je dostatečně pevné, aby zvládlo zátěž, která se od schodů vyžaduje. Z nejpoužívanějších druhů dřeva jde o dub, ořech, jasan, javor, buk, třešeň, hrušeň, jabloň, akát, habr, olši. Z méně rozšířených dřev je to třeba eben a mahagon. Tvrdé dřevo patří finančně k těm náročnějším dřevům. Ve srovnání kvalita – cena je jasným vítězem bukové dřevo.
V moderním designu se materiál k výrobě schodů kombinuje a dobře spolu ladí dřevo a kov. V menší míře se používá kombinace skla a kovu. Z kovů je to hlavně hliník a nerezová ocel. Sklo pro takové použití musí být chemicky upravené, kalené a vrstvené. Takové schody jsou spíše vhodné do prostor, které slouží k ukázce nových stylů.