Vakcíny v minulosti jako dnes

Počátky vakcinace sahají až do 18. století, kdy na jeho konci přišel doktor Edward Jenner s unikátním nápadem. Jak tomu je však dnes a proč je očkování spojováno s autismem?

Psal se rok 1798, když Edward Jenner (britský lékař) přišel s nápadem, jak omezit vymírání populace na nemoc pravých neštovic a zároveň jak omezit šíření této infekční nemoci. Pozoroval nějakou dobu dojičky krav, které onemocněly nemocí kravských neštovic. Jedná se o nemoc stejného rodu, nicméně není život ohrožující. Ženy, které si prošly kravskými neštovicemi, se nenakazily pravými neštovicemi a pokud ano, tak měly hladký průběh. Edward Jenner tak začal záměrně infikovat své subjekty infekčními částicemi kravských neštovic. Teorie se potvrdila a uvedla v praxi pod názvem vakcína z latinského slova vacca (kráva). Později přišly nové vakcíny například od Louise Pasteura, který je znám především pro svou pasterizaci, nicméně se zaměřil také na choleru a vzteklinu.

Vakcína

Jak to ale celé funguje z biologického hlediska? Naše tělo si vytváří lymfocyty (bílé krvinky), které se dělí mimo jiné také na B a T lymfocyty. Jsou to takzvané ,,memory cells” (tj. buňky s pamětí), které si jsou schopné zapamatovat bakterie či viry dané choroby a při druhém nakažení lépe reagují a dokáží mnohem lépe bojovat, tím pádem mnohdy ani příznaky nepocítíme. Očkováním se nám do těla dostávají choroboplodné zárodky (buďto živé, oslabené nebo jenom jejich malé částice), se kterými si tělo poradí a následně je připraveno reagovat mnohem lépe.

Virus

Problém nastal v šíření informace o autismu ve spojení s očkováním. Nicméně to byla pouze jedna studie, která neprokazovala tuto skutečnost. Byla rozšířena z důvodu vedlejšího zájmu o zrušení MMR vakcíny a vytvoření nové vakcíny na spalničky. V dnešní době je dostupných mnoho studií, které prokazují přesný opak (očkování nezpůsobuje autismus).